V křesťanské teologii jde o jednu ze tří Božských ctností: víra (fides), naděje (spes) a láska (caritas). V některých překladech Bible (např. latinská Vulgáta) se slovo caritas používá na místech, kde se v moderních překladech objevuje „láska“. Caritas/Charitas zde neznamená jen obyčejnou lidskou náklonnost nebo sympatii. Je to Boží láska, která proudí z Boha k člověku a zpět k Bohu, a také od člověka k bližnímu.

Co přesně Charitas v křesťanství znamená:
- Nezištná, obětavá láska, která nehledá vlastní prospěch
- Láska, kterou Bůh miluje člověka, a kterou je člověk povolán milovat Boha i bližního
- Zdroj a vrchol křesťanského života - bez lásky (charitas) nemá žádný dobrý skutek před Bohem plnou hodnotu
- Nadpřirozená ctnost, která je vlita do duše při křtu spolu s vírou a nadějí

Příklad z Bible:
1. list Korintským 13 - tzv. „Hymnus na lásku“:
„Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.“ (1 Kor 13,3)
„Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice, ale největší z nich je láska.“ (1 Kor 13,13)
„Nadto vždy buďte oblečeni láskou, která je poutem dokonalosti.“ (Kol 3,14)

Rozdíl mezi charitas a charita:
- Charitas je latinský pojem označující lásku k bližnímu, duchovní ctnost
- Charita je z toho odvozený český název pro konkrétní dobročinnou činnost nebo organizaci

Charitas a paulánský řád (Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly):

Řád Nejmenších bratří (lat. Ordo Minimorum), v česku známý jako pauláni, je katolický řeholní řád, který založil sv. František z Pauly (1416-1507) v Itálii. A právě charitas je jedním z jeho naprosto klíčových principů - sv. František z Pauly je často zobrazován s erbovým štítem nad hlavou nebo na hrudi, na kterém je nápis „Charitas“.

„Francisce, haec erunt insignia tui Ordinis.”
Podle tradice se svatému Františkovi během modlitby zjevil archanděl Michael, který držel v rukou zářící štít s nápisem Charitas a podal mu jej se slovy: „Toto bude znakem tvého řádu”. Světlo tohoto štítu, zářícího jako slunce, je symbolem Řádu Nejmenších bratří svatého Františka z Pauly (paulánů).

V kontextu řádové spirituality charitas znamená nezištnou darující se lásku, jakou má Bůh k lidem a k celému svému stvoření. Pauláni se mají snažit tuto lásku napodobovat. Sv. František z Pauly jim často říkal: „Dělejte všechno z Boží lásky.“

Hlavní myšlenky paulánů:
Řád se řídí třemi sliby - chudoba, čistota, poslušnost, ale sv. František z Pauly přidal ještě čtvrtý, pro naši otázku zásadní: 4. pokání (lat. vita paenitentialis) - tato kající láska (charitas spojená s pokáním) znamená - žít v radikální skromnosti a pokoře, z lásky k Bohu a kvůli druhým,
být nejmenší mezi nejmenšími (minimi), protože Kristus sám se stal služebníkem
sloužit nemocným, chudým, vyloučeným - z čisté lásky, ne za odměnu

Charitas v duchovnosti paulánů:
- Láska ke Kristu v chudých: pauláni věří, že v chudých a trpících je přítomen Kristus. Proto jejich služba nebyla dobročinnost v moderním smyslu, ale zbožná odpověď na lásku Krista.

Charitas jako askeze: Sv. František z Pauly žil extrémně přísným asketickým životem, včetně vegetariánství, mlčení, půstu, ale ne kvůli výkonu, nýbrž jako dar lásky (charitas) Bohu i lidem.

Charitas v modlitbě a službě: je to vnitřní postoj - pauláni se modlí za svět, trpí s druhými, často žijí v ústraní, ale vždy s cílem být prostředníky Boží lásky.

Sv. František z Pauly - příklad charitas:
- odmítal pocty a vliv, i když ho vyhledávali papežové a králové
- pomáhal chudým bez očekávání, jeho skutky byly čistým projevem Boží lásky v něm
- měl dar uzdravování a proroctví, ale vždy je používal ve službě druhým, nikoliv sobě