Pavel Havlát

Bratr Pavel pochází ze Soběšic a to je jen kousek od Vranova u Brna. Vyrůstal v nábožensky založené rodině, která nesla víru v srdci i přes složitosti doby (uvědomme si, že jsme v komunistickém Československu). Od dětství ministroval a vranovská farnost se mu postupně stávala druhým domovem. Silný vliv na něj měl tehdejší farář i sestry, které tehdy na Vranově u Brna působily. A velmi ho oslovilo i vyprávění otce Holečka o řádu Paulánů a o světci Františkovi z Pauly. V neposlední řadě jej formovala také jeho vlastní pouť do italské Pauly. To vše silně ovlivnilo jeho cestu k duchovnímu světu. Věděl, že se už jeho starší bratr rozhodl pro studium teologie. Ale až mnohem později se z rodinných fotografií dozvěděl, že i jeho otec studoval teologii – otec byl navíc politickým vězněm, ale doma se o tom moc nemluvilo. Snad proto, že mu chtěli nechat volnost a svobodu v rozhodnutí, jak naložit se svým vlastním životem.

Na střední škole se rozhodl pro studium s maturitou kuchař–číšník, ale už tehdy věděl, že patří Bohu. Ve svých 16 letech v sobě definitivně rozpoznal touhu po duchovním povolání. Přestože ho ředitel školy i spolužáci zrazovali, podal si přihlášku na teologickou fakultu a v roce 1986 nastoupil do kněžského semináře.

Když se po revoluci Pauláni vrátili na Vranov u Brna, cítil se tu být doma ještě víc. A v roce 1992 definitivně vyslyšel tak časté Boží volání a Pavel vstoupil do Řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly. V prenoviciátu zakusil řádový život právě zde na Vranově - na místě Panny Marie zázraků. Po prvních slibech pokračoval pak ve studiích v Římě a v roce 1997 složil věčné sliby. O rok později přijal i kněžské svěcení.

Být Paulánem pro něj znamená být učedníkem a následovníkem světce, který miloval samotu a ticho, ale celý život obracel druhé k Bohu. Řád chápe jako kontemplativně aktivní. Možná právě proto jej zajímá práce s paulánskými terciáři: společenstvím laiků, kteří žijí ve světě, ale inspirují se spiritualitou řádu a chtějí žít podle jeho hodnot ve svém každodenním životě.

Jako řeholník i duchovní správce akceptuje řád společenství, ale také slouží lidem. A možná právě proto je pro něj Duchovní centrum Vranov u Brna vždy otevřeným prostorem pro každého, kdo hledá ztišení, obnovu a blízkost Boží. Službou tohoto centra je vlastně pozvání. Pozvání k nalezení Boha i sebe sama. Je to prostor promodlený, vhodný k vlastnímu usebrání.

Životní radost otci Pavlovi přináší, když vidí, že jeho modlitba, rozhovor či svátost pomáhají druhým najít světlo. A tomu pilně věnuje svůj čas. Každý jeho den se nese v rytmu modlitby, práce, pastorace i chvíle k spočinutí. Ve volném čase se rád toulá přírodou – mnohdy s fotoaparátem v ruce, aby zachytil „Boží dílo“, jak říká s úsměvem.

A jeho životní program?
Láska, pokora a pokání. Tři slova, která podle něj obsahují celé evangelium – a jsou krásným úkolem na celý život. Jde o to snažit se o živou víru, neboť v tom je plnost i radost života.

Ať už bratra Pavla potkáte při modlitbě, rozhovoru, nebo v tichu mezi stromy s fotoaparátem, vždy v sobě nese pokoj a ochotu být blízko. Jeho život je důkazem, že cesta za Bohem je možná i dnes – tichá, pravdivá a radostná. A pokud i vy v sobě slyšíte tiché volání, nebojte se. Přijeďte. Zastavte se. Vranov vás přijme s otevřeným srdcem.

"Pozorně naslouchejte Božímu hlasu ve svém srdci a nebojte se dát svůj život plně do Pánových rukou."