Mariánská legenda spojená s chrámem na Vranově u Brna
29.08.2025
Když se řekne Vranov u Brna, mnohým se vybaví místo ticha, poutí a hluboké modlitby. Ale celé toto poutní centrum má své kořeny v dávné legendě, která se traduje už od 13. století. Vypráví o šlechtici maršálkovi Vilémovi, který zde prožil nejen osobní drama, ale i zázračné setkání s Pannou Marií. Tato událost pak navždy změnila jeho život a položila taky základ k tomu, aby se Vranov stal jedním z významných poutních míst na Moravě.
Ztracený šlechtic
Píše se rok 1240. Maršálek Vilém se vydává na lov, ale v hustých vranovských lesích ztrácí cestu. Hodiny bloudí, bezradný a vyčerpaný. Jeho útrapy ještě prohlubuje vleklá oční nemoc. A tak v temnotě, obklopený tichem a bez naděje, začíná volat o pomoc. Obrací se k Panně Marii s prosbou, aby mu ukázala cestu a vysvobodila ho z nouze. A právě v té chvíli, kdy už nemá žádnou lidskou oporu, přichází kýžená a dlouho očekávaná odpověď. V tom okamžiku, kdy se cítil být na samém konci sil a kdy pozvedl svou prosbu k Panně Marii se stalo něco, co změnilo nejen jeho život, ale i celé místo.
Zjevení mezi dvěma duby
Před Vilémem se náhle objevuje zjevení – Panna Maria mezi dvěma mohutnými duby. Přítomnost Mariánského zjevení naplnila šlechtice pokojem i světlem. Světlem, které prozářilo nejen jeho vnější tmu, ale naplnilo i jeho duši. Slepota náhle ustupuje a Vilém znovu otevírá oči. Tentokrát nejen fyzicky, ale i duchovně. Ví, že je zachráněn a zároveň je veden. A vděčnost v jeho srdci se mění ve skálopevné odhodlání. Už ví...! Právě toto místo, místo, kde se stalo něco tak výjimečného, nesmí zůstat zapomenuto.
Kostelík jako poděkování
Vilém se po návratu rozhoduje, že svou vděčnost neprojeví pouze modlitbou. Na místě, kde se mu zjevila Panna Maria, nechává postavit malý dřevěný kostelík. Do něj pak umisťuje i vzácnou sošku Panny Marie, nalezenou poblíž. Soška, zpodobněná jako mladá dívka již Duchem svatým navštívena v postoji modlitby, se stává symbolem této události a je jedním z nejvzácnějších mariánských pokladů na Moravě. Vílémovi však nešlo jen o stavbu ze dřeva a kamene – byla to pro něj stavba víry a naděje. Rychle se pak stala svědkem příběhů dalších a dalších poutníků. Lidé začali přicházet, aby se na tomto místě zázraku modlili, děkovali i prosili. Hledali tu uzdravení i posilu pro své životy. Zpráva o zázraku se šířila krajem a místo získalo zvláštní atmosféru – promodlenou, tichou, a přitom plnou života. Malý kostelík se tak stal první kapitolou velkého poutního místa, které dnes známe jako Vranov u Brna.
Od kostelíku k chrámu
Poutní ruch stále rostl, věřících přibývalo a malý dřevěný kostelík všem poutníkům přestával stačit. Proto byl nahrazen větším, zděným gotickým kostelem. A když se v 17. století ujímají Vranova knížata z Lichtenštejna, rozhodlo se, že na tomto posvátném místě vystavějí velkolepý chrám. Roku 1630 je položen základ barokního kostela Narození Panny Marie, který dodnes tvoří srdce celého poutního areálu. Společně s klášterem paulánů se místo na dlouhá staletí stává významným duchovním centrem, kam přicházejí tisíce poutníků. Tento chrám dodnes stojí jako svědek dávného zázraku a obětavé víry celých generací.
Soška Panny Marie – srdce poutního místa
V srdci tohoto místa, v chrámu, se nachází soška Panny Marie. Je zpodobněná jako mladá dívka při modlitbě. A dodnes je to jedna z nejvzácnějších památek tohoto druhu na Moravě. Nese v sobě hlubokou symboliku – prostotu, čistotu a důvěru. Pohled na ni neztrácí svou sílu ani po staletích. Poutníci, ať už věřící či jen hledající, v sošce Panny Marie nalézají obraz někoho, kdo jim rozumí, kdo slyší jejich tichá slova a přání. Právě proto zůstává Vranov nejen místem historie, ale i živé přítomnosti, která se dotýká všech srdcí.
Paralela se svatým Františkem z Paoly
Není náhodou, že se s tímto poutním místem spojuje i další příběh o zázračném uzdravení očí – tentokrát svatého Františka z Paoly, zakladatele paulánského řádu. I on v dětském věku prožil zkušenost, kdy byl jeho zrak ohrožen, a přesto díky víře a odevzdání se Bohu došel uzdravení. Podobnost obou příběhů je více než zřejmá: jak Vilém, tak František byli postaveni před temnotu, která jim zastřela oči, a oba našli světlo díky své víře. Jako by jim oběma bylo darováno znovu spatřit svět nejen tělesným zrakem, ale i očima srdce. A právě v tom spočívá hluboké poselství, které Vranov přináší – že světlo víry je silnější než jakákoli temnota.
Zázrak, který žije dodnes
Když dnes člověk vstoupí do chrámu na Vranově, dýchne na něj atmosféra plná modliteb a tichého usebrání. Soška Panny Marie, uložená na hlavním oltáři, připomíná nejen dávný zázrak uzdravení šlechtice Viléma, ale i to, že každý z nás může v životě najít cestu ven z temnoty. Stejně jako Vilém kdysi, i my dnes přicházíme se svými prosbami, hledáme světlo a často odcházíme proměnění. Vranov tak není jen místem historické paměti, ale stále živým poutním místem, kde se prolíná nebe se zemí.